Historicky existovaly pouze tři významné větve rodiny, které přežily více než jen několik generací. Za celou svou historii se totiž rodina Pola rozvětvila pouze dvakrát:
Poprvé se tak stalo ve 13. století, kdy bratři Nascinguerra II. a Sergio I. založili dvě linie rodu. Nascinguerrova linie, ze které pocházel mimo jiné biskup v Pule Matteo de Castropola či Nicoletta, manželka významného benátského patricie Andrey Morosiniho, zůstala v Istrii, kde v průběhu 15. století zchudla a vymřela. Jejím posledním známým členem byl Nascinguerra V. da Castropola, naposledy zmiňovaný roku 1460. Úspěšnější byla mladší Sergiova linie (též Italská linie), která se po vyhnání rodu z Puly na jaře roku 1331 přestěhovala nejprve do Benátek a posléze do Trevisa, získala hraběcí titul, ekonomicky prosperovala a i díky sňatkům s předními aristokratickými rody (např. Caetani, Collalto, Colloredo, Gonzaga di Luzzara, Morosini, Neipperg, Porcia, Spilimbergo, Thurn-Valsassina a další) patřila mezi nejdůležitější rodiny v benátské „Terraferma“. V Itálii tato větev vymřela po meči osobou Paola Luigiho hraběte Poly roku 1841. Skrze Erminia Teodora (1822–1864), legitimizovaného syna Paolova bratra Giovanni Battisty (1794-1834), pak nepřímo pokračovaly ještě dvě generace mužských potomků. Staršímu Erminiovu synovi Sergiovi (narozenému roku 1855) byl italským králem Umbertem I. dne 14. srpna 1879 potvrzen italský hraběcí titul. Jeho mladšímu bratrovi jménem Galvano (1858–1915), který prožil závěr svého života v Nyonu ve Švýcarsku, se během doby, kdy žil v severoitalském Terstu, narodily dcery Elena Maria (1884–1951) a Matilda (1885–1888). Právě Elenou Marií, která zemřela v Trevisu, rod v Itálii roku 1951 definitivně vymřel.
Podruhé se rodina rozvětvila na počátku 17. století, když se od italské linie oddělila česká linie. Synové Paola hraběte Poly (1523–1593) a Antilope di Spilimbergo, bratři Giovanni Battista III. (1583–1611) a Bernardino IV. (1593–1619), vstoupili do vojska pasovského biskupa Leopolda Habsburského, které na počátku roku 1611 vtrhlo Kartouzskou bránou na Malé Straně do Prahy, aby podpořilo císaře Rudolfa II. proti rebelujícím českým stavům. Starší Giovanni Battista hrabě Pola padl dne 14. března 1611 v boji s pronásledujícími stavovskými vojáky poté, co pasovské oddíly 11. března opustily Prahu. Jeho mladší bratr hrabě Bernardino se rozhodl v Čechách zůstat a konvertoval k protestantství. Odešel do východních Čech, kde zemřel patrně roku 1619, jak vyplývá z dopisu datovaného 8. březnem téhož roku. Jeho vnuk Elia (1646–1726) se vrátil zpět ke katolické víře, která vydržela v rodině dodnes. V současné době tato jediná přeživší větev rodiny žije v Brandýse nad Labem, na zámku Bukovec v jihozápadních Čechách a také na Malé Straně, nedaleko od místa, kudy Giovanni Battista a Bernardino v roce 1611 přišli do Prahy.
