Historie

Počátky rodu

Původ rodiny Pola není zcela jasný. Podle jednoho předpokladu, totožného s rodovou legendou, se jedná o potomky antického římského patricijského rodu Sergia, ze kterého pocházeli například významný vojevůdce během druhé punské války Marcus Sergius Silus, senátor a konspirátor proti Římské republice Lucius Sergius Catilina, v Bibli zmiňovaný prokonzul na Kypru Lucius Sergius Paullus (který se setkal s apoštolem Pavlem) nebo mučedník svatý Sergius. Římský gens Sergia v Pule skutečně v antické době žil a zanechal zde na sebe jako památku monumentální vítězný oblouk z 1. století před Kristem. Podle dalšího, střídmějšího předpokladu se jedná o původně franckou rodinu, která přišla do Puly někdy během 9. století. Konečně poslední teorie klade počátky rodiny do severoitalského Trevisa. Do Puly podle této hypotézy měli její předci přijít až na počátku 13. století za vlády aquilejského patriarchy Volchera z Erly (Volchero di Erla).

První předpokládaný (avšak nejistý) člen rodu, Sergius de Pola, je zmiňován 8. září roku 990 v souvislosti s donací pozemků v Rumianu u Puly klášteru S. Michele. Sledovatelný rodokmen však začíná až roku 1150 či 1180, kdy žil Bonifacio Sergi (Bonifacius primus Sergi C. Pola), který zemřel roku 1214.

Pula (1180–1331)

S jeho syny je spojen výrazný vzestup rodu. Ten byl zapříčiněn především skutečností, že roku 1209 spojil aquilejský patriarcha Volchero z Erly svůj úřad s titulem istrijského markraběte. Zájem o Istrii ovšem měla taká další mocnost – Benátská republika. Aquilejští patriarchové se proto snažili zajistit si svojí pozici v Istrii posilováním spřátelených rodin. Jednou z nich byla i rodina Sergia (kterou s sebou do Istrie možná patriarcha přivedl z Trevisa), jejíž představitel Galvano Castropola, syn Bonifacia, se roku 1251 stal starostou (podestà) v Pule.

Aquilejští patriarchové darovali v průběhu 13. století rodině rozsáhlé pozemky v Pule a okolí. Ve městě byl také zbudován mohutný hrad, po kterém si rodina, do té doby užívající jméno „Sergi“, změnila své jméno na Castropola (či Sergi de Castropola, z latinského „Castrum Polae“, později na Castro Pola a od 15./16. století na Pola). Mimo samotnou Pulu získala rodina také panství Dignano, Momarano, Valle, Sanvincenti, Duecastelli a další. Lokální vliv rodu i nadále narůstal a roku 1294 již byli Castropolové prakticky neomezenými vládci území rozprostírajícího se od Limského zálivu až na jih Istrie. Záhy se však rodina, kterou reprezentoval především Sergio II. de Castropola (jenž se honosil titulem generale e capitano perpetuo di Pola a jehož ambice zřejmě sahaly až k vytvoření prakticky nezávislého městského státu pod vládou rodiny), dostala do konfliktu s Benátskou republikou, neboť svými aktivitami ohrožovala její obchodní zájmy. K eskalaci napětí došlo v roce 1318, když byl při námořní šarvátce mezi loděmi rodiny Castropola a hlídkujícími benátskými plavidly nedaleko města Valle zabit kapitán benátského loďstva pro Istrii Nicolo Badoer.

Složitý ozbrojený konflikt mezi Castropoly (které podporoval Aquilejský patriarchát), goricijskými hrabaty a Benátskou republikou rodinu ekonomicky značně vyčerpal a tíživě dopadal také na její poddané. Ti se nakonec v roce 1331 proti rodině Castropola vzbouřili a vyhnali jí z Puly. Poté se zástupci vzbouřenců okamžitě odebrali požádat o pomoc do Benátek a ty nabídnutou příležitost využily k získání města, které pro ně mělo zásadní význam jako důležitý námořní přístav. Castropolové se v následujících letech snažili získat své panství zpět, ale jejich právních nároků (navzdory svým proklamacím) Benátská republika nedbala a úspěšná nebyla ani snaha části rodiny o návrat k moci pomocí vojenské síly. Aby bylo rodu Castropola zamezeno v návratu, byl v roce 1335 zbořen jejich hrad v Pule a na jeho místě byla později vystavěna dodnes stojící benátská vojenská pevnost. V této době se rodina poprvé významně rozvětvila. Jedna větev zůstala v Istrii a v 15. století vymřela, druhá se smířila se ztrátou panství v Pule a po krátkém pobytu v Benátkách přesídlila do severoitalského města Trevisa. Benátská republika udělila této větvi rodiny titul conte – hrabě. Sergio III. de Castro Pola také získal v roce 1401 pro sebe a své potomky místo ve šlechtické radě města Trevisa (Collegio dei Nobili di Treviso) a rodina rovněž držela dědičné křeslo ve furlánském parlamentu.

Treviso (1401–1611)

Hlavní linie rodu se tedy usadila v Trevisu, kde nechal v roce 1492 hrabě Bernardino de Castro Pola vystavět Pietrem Lombardem krásný renesanční palác. Roku 1506 bylo také od patricijské rodiny Emo zakoupeno panství Barcon, které se později stalo hlavním sídlem rodu na venkově. Na počátku 18. století zde rodina nechala vybudovat překrásnou vilu, jejímž architektem se stal Giorgio Massari. Bernardinův strýc Francesco II. Pola vystudoval práva na univerzitě v Padově a po získání doktorátu roku 1431 ho papež Evžen IV. jmenoval soudcem v Římě a kapitánem římského lidu.

Giovanni Battista Pola, narozený v roce 1493, se setkal s císařem Karlem V. a byl pasován na rytíře. Se svou ženou Pietrou (z rodu hrabat di Porcia) měl několik dětí, z nichž Antonio vstoupil do služeb kondotiéra Ferranteho Gonzagy a byl nejprve kapitánem jízdy a poté plukovníkem v jeho vojsku. Vojenskou kariéru zvolil rovněž jeho bratr Sergio, který se vyznamenal ve válkách s Turky a bojoval v bitvě u Lepanta roku 1571. Naopak jejich mladší bratr Giovanni Ludovico zvaný Ansuigi byl původně určen pro duchovní dráhu. Působil například jako vicelegát ve Viterbu, udržoval korespondenci s (později svatořečeným) kardinálem Karlem Boromejským a byla mu předpovídána zářná církevní kariéra. Když se však ukázalo, že jeho starší bratři nemají mužské potomky, opustil duchovní dráhu a oženil se s Lavinií Caetani ze starého římského rodu, ze kterého vzešli dva papežové. Ani z tohoto svazku však pokračovatel rodu nevzešel. Mužské potomky měl nakonec až další z bratří Paolo, který se ve značně pokročilém věku na přání rodiny oženil s hraběnkou Antilope di Spilimbergo, s níž měl čtyři syny a také dceru Lauru, která se vdala za Niccola Colloreda, předka knížecí dynastie Colloredo-Mannsfeld. Její bratr Bernardino VI. odešel roku 1611 do Čech, kde založil českou větev rodu. Z kulturního hlediska je zajímavá rovněž Laura da Pola, teta Bernardina VI. a manželka Feba Bettignoliho da Brescia, jíž velmi proslavil portrét z roku 1544, který namaloval významný renesanční umělec Lorenzo Lotto.

Italská linie

Rodina v Itálii nadále velmi prosperovala. Hrabě Paolo Pola se oženil s příslušnicí mocné mantovské dynastie Isabellou Gonzaga di Luzzara a stal rytířem Řádu sv. Marka. Jeho syn Camillo vstoupil do Maltézského řádu, v němž udělal skvělou kariéru. Byl jmenován kapitánem řádové galéry Santa Maria, komturem komend Sacile, Zakynthos a Kefalonie, receptorem a zplnomocněným ministrem Řádu v Benátkách a byl rovněž dekorován řádovým velkokřížem. Působil také jako významný mecenáš umění; podporoval například Antonia Vivaldiho a Tomasso Albinoni mu věnoval operu I veri amici. Členem Maltézského řádu byl také jeho bratr Sergio, který se rovněž stal kanovníkem v Padově, titulárním biskupem ve Famagustě a opatem v opatství Santa Maria di Follina.

Svůj význam si rodina udržela až do počátku 19. století. Po pádu Benátské republiky roku 1797 se jednoznačně postavila na stranu Napoleona Bonaparte, se kterým Paolo Pola udržoval přátelský vztah. Když Napoleon přijel dne 8. prosince 1807 do Trevisa, navštívil Paola a jeho rodinu v tamním rodovém paláci. Ještě předtím byl Paolo Pola jmenován komorníkem na dvoře místokrále a rytířem Řádu železné koruny.

Rodina udržovala dobrý vztah také s vdovou po Napoleonovi Marií Luisou Rakouskou, která se po jeho smrti vdala za Adama Alberta hraběte Neipperga. Ten byl předtím ženatý s Paolovou sestrou hraběnkou Teresou Polovou (která však zemřela již roku 1814). Po Napoleonově pádu nastal výrazný ekonomický úpadek rodiny, která nebyla schopna přizpůsobit se novým ekonomickým a daňovým poměrům a splácet své výdaje, které byly způsobené velmi nákladným stylem života. Proto se rodina velmi zadlužila. Giovanni Battista (bratr Paola) se při snaze o řešení svízelné finanční situace dokonce uchýlil k ozbrojené loupeži a vydírání. Během soudního procesu byl obžalován ještě z řady dalších přečinů a byl odsouzen k přísným trestům. Ty se po zásahu císaře změnily na desetileté vězení v Padově, ve kterém nakonec roku 1834 zemřel. Jeho bratr Paolo se zcela stáhl z politického života a začal se věnovat poezii. Napsal řadu básní a dokonce i několik operních libret, která byla zhudebněna předními italskými skladateli v čele s Giovannim Pacinim a Saveriem Mercadantem. Paolo měl se svou ženou Marianou, rozenou hraběnkou di Porcia, pouze dceru Antonii Sofii, a tak jím vymřela po meči legitimní italská linie rodu. Rodina v Itálii nadále pokračovala skrze Erminia Teodora, nelegitimního syna Paolova bratra, v žaláři zesnulého Giovanniho Battisty. Erminiovu synovi Sergiovi (+ 1915 ve Švýcarsku) byl v roce 1879 potvrzen italským králem Umbertem I. hraběcí titul a erb. Tato větev pak definitivně skončila 29. prosince roku 1951, když v Trevisu zemřela Elena Maria Pola.

Česká linie

Nositeli rodové tradice se pak stali Polové v Čechách, kteří zde žili od roku 1611. Zakladatelem této rodové větve byl výše zmíněný Bernardino IV. Pola, který do Čech přišel spolu se svým bratrem Giovannim Battistou III. v rámci pasovského vojska (událost vstoupila do dějin jako „vpád pasovských“). Rodině nikdy nebyl udělen český inkolát, ale jeden z jejích členů získal inkolát v Polsku. V současné době je hlavou rodu Bedřich II. (*1941), inženýr ekonomie. Jeho syn Bedřich III. (*1963), čestný a devoční rytíř Řádu Maltézských rytířů, získal doktorát na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Krátce působil ve Výzkumném ústavu pro sdělovací techniku a po sametové revoluci začal v roce 1990 podnikat a roku 1991 založil první soukromé centrum pro návrh integrovaných obvodů v zemi. Rodina žije v Praze, Brandýse nad Labem a na zámku Bukovec v jihozápadních Čechách.

Podrobné dějiny rodiny jsou popsány v knize Giacinto Cecchetto, I Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI). Storia di una famiglia dall’Istria a Treviso e la germinazione di un ramo famigliare in Boemia, all’inizio del secolo XVII, Treviso: ZeLEdizioni, 2023. ISBN 978-88-87186-18-5.

Genealogie

Genealogie je založena na italsky psaném výzkumu, publikovaném v monografii I Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI). Storia di una famiglia dall’Istria a Treviso e la germinazione di un ramo famigliare in Boemia, all’inizio del secolo XVII, a z toho důvodu jsou jména příslušníků české i italské větve uváděny v italizované podobě, ačkoliv v českých archivech se vyskytují v českých nebo německých verzích.